Měla jsem kdysi jednu kamarádku, která byla v mnoha ohledech skvělá, ale jedna věc se mi na ní nelíbila: její mluva. Byla plný hrubých slov a vulgarit, což bylo docela v rozporu s její milou povahou. Pak se nejspíš rozhodla jít do sebe a její slovník se očistil a zmírnil. Současně jsem ale vnímala ještě jednu proměnu: stala se podrážděnou a občas až protivnou. Možná to byla náhoda, ale přivedlo mě to k přemýšlení nad tím, jakou funkci vlastně sprostá slova a nadávky plní v našem životě. Určitě jsou důležitá, najdeme je i v ostatních jazycích.
Uvědomila jsem si, že já sama sahám po hrubých slovech tehdy, když jsem naštvaná. Slouží mi jako ventil. Opravdu mi pomáhají, opravdu se mi v té chvíli uleví. To napětí uvnitř mě se sníží a já mohu snáz fungovat dál. Co by se dělo, kdybych se rozhodla očistit svůj slovník? Co by se stalo s tím napětím, stresem a vztekem, které občas prožívám? Nejspíš by zůstaly uvnitř a tam by zahnívaly a bobtnaly.
Důležité pro mě ale je, abych tím slovem neublížila. Abych tu slovní agresi neobrátila proti nějakému člověku.
Když tak nad tím přemýšlím, tak si říkám, že bych se jich určitě vzdávat neměla. Jsou svým způsobem užitečná.
Žádné komentáře:
Okomentovat