Peču chleba

Snila jsem o pečení vlastního kváskového chleba. Dokonce už jsem měla slíbený kvásek, ale nakonec jsem si vytvořila svůj. Na internetu jsem našla spoustu návodů, některé dost podrobné, ale nakonec jsem použila svůj vcelku univerzální postup: od oka. Vzala jsem stejné množství žitné mouky a vody, smíchala, uložila do tepla. Po jednom dní jsem přidala mouku a vlažnou vodu, zamíchala a opět do tepla. Zopakovala jsem ještě dvakrát a pak jsem zkusila upéct první chleba. Dal se jíst.
Kvásek se nepoužije celý, vždycky si trošku odložím od ledničky a použíju ho při dalším pečení. Už je mu víc než tři měsíce.
Chleba nedělám v pekárně, ale normálně v troubě. Mimo jiné proto, že kváskový chleba potřebuje kynout déle než drožďový. Po pekárně jsem toužila, dostala jsem ji, ale nepoužívala, takže jsem ji poslala o domácnost dál.
Zatím se každý chleba dal jíst, ale k dokonalosti mám ještě daleko. Ten dnešní se mi utrhl, vyznikla trhlina kolem dokola celého bochníčku. Chuťově je dobrý. Dobrý, nikoliv excelentní. Ještě mám, co trénovat.

Pokud vás pečení vlastního chleba také láká, přikládám odkazy, kde je to velmi dobře popsáno, navíc autorka těch článků má dlouhou praxi, takže ví, o čem píše:
recept na chleba
jak připravit kvásek
vady chleba

Květina

Nevěděla jsem, o čem psát, tak jsem zalovila ve svých fotkách a našla tuto krásnou rudbekii. Kvetou nám na zahrádce každý rok, jsou jednoleté a samy se tam vysévají, kde je napadne. Mají u nás jakýsi zvláštní status, něco jako diplomatickou imunitu. Při pletí je vždycky vynecháváme a tak je miváme i mezi zeleninou.
Ten zvláštní vztah je daný asi tím, že je pěstovala naše babička. Jezdili jsme k ní na prázdniny a když bylo hezky, tam kam jinam by se šlo, než na zahradu. Další babiččinou oblíbenou květinou byly gladioly neboli mečíky. Nádherné barevné květiny s velkými květy. U nás se jim moc nedaří, ale nevzdáváme to, zkoušíme to znova.
Dodnes si na babičku vzpomenu, když ucítím vůni rajčatové nati nebo kousnu do čerstvé okurky. Určitě by ji potěšilo, kdyby věděla, že v nás vlastně tehdy zasela semínka zahradničení a dnes je pro mě i mojí sestru zahrádka společnou radostí a sem tam zdrojem nějaké té zeleniny, ovoce, bylinek nebo kvítí.

Jak jsem nedostala kytičku k narozeninám

Můj dospělý syn k nám měl přijít na oběd a chtěl mi koupit kytičku. Zašel tedy do květinářství a začal vybírat. Jenže během vybírání řezaných květin si uvědomil, že já si stejně nejraději všechno vypěstuju sama. A že by mi možná větší radost udělal, kdyby mi koupil hlínu nebo jak se správně říká substrát. Takže k nám přišel s čtyřicetilitrovým pytlem přes rameno.
Tahle malá příhoda mi připadá jako dobrá ilustrace toho, jaká vlastně jsem a také toho, jak mě moje rodina dobře zná. Nic proti kytičkám, ale když si uvědomím, že většina těch kupovaných řezaných květin je pěstovaný na jiných světadílech, za šílených podmínek pro zaměstnance a bohatě nadopované hnojivy, herbicidy, pesticidy a jinými -cidy, tak mě ta touha po krásných květinách z obchodů opouští.

Domácí výroba Salka

Salko je takové to hodně sladké zahuštěné mléko v plechovce, které se dá koupit v obchodech. Je ale docela drahé, takže když jsem na internetu objevila recept na jeho výrobu podomácku, rozhodla jsem se to zkusit.
Potřebujete 3 deci mléka (použila jsem obyčejné, koupené, polotučné), 100 g cukru a 20 g másla. Dáme do širší nádoby a za stálého míchání vaříme a odpařujeme tak dlouho, až to zhoustne. Netrvalo mi to dlouho, tak patnáct nebo dvacet minut. Množství by se mělo zmenšit alespoň na polovinu. Pak jsem přelila do skleničky a uložila do lednice, kde to ještě dál zhoustne. Prý by to mělo vydržet alespoň pár týdnů, to ještě vyzkoušené nemám.

Vyplatí se to?
Mléko - 300 ml - 5,4 Kč (při ceně 18 Kč za litr)
cukr - 100 g - 1,8 Kč (při ceně 18 Kč za kilogram)
máslo - 20 g - 2,80 Kč (při ceně 35 Kč za kilogram)
Celkem 10 Kč, získala jsem o něco více než 100 gramů zahuštěného slazeného mléka. Balení cca 400 gramů se prodává za 37-43 Kč, což je cena skoro stejná. A to jsem nezapočítala energii na vaření a vlastní práci.

Vychází mi z toho, že podobná věc by se vyplatila jen tehdy, kdybychom získali suroviny levněji. Pro majitele krávy, kterému občas nějaké to mléko zbývá, to může být zajímavé. Nebo když se vám ty suroviny podaří nakoupit za výhodnější cenu. Nebo tehdy, když máte krátkodobý přebytek mléka a potřebujete ho nějak zakonzervovat. Nebo vás to třeskutě baví a rádi se chlubíte vlastními výrobky.

Litoměřické zahradní trhy

V sobotu jsme vyrazily se sestrou na výlet do Litoměřic na zahradní trhy. Výborná akce. Je několik rostlin, které na zahrádce chceme mít a doufali jsme, že je tam koupíme. Tedy ne že by v našem okolí byl nedostatek zahradnictví. Ale taková koncentrace prodejních stánků a takový sortiment výrobků a sazenic, to jsme si nechtěly nechat ujít. Zaujalo mě, že jednoznačně převažovaly okrasné rostliny. Považuju zahradu za jeden ze zdrojů dobrého jídla, takže mě takový důraz na pouhou zdobnost připadá zvláštní. Jako by ty užitkové rostliny byly ošklivé. Mým snem je zahrada, která bude uspořádaná podobně jako okrásná, ale budou v ní převažovat rostliny užitečné. Brambory nebo česnek je asi lepší pěstovat v řádcích, ale třeba takový kadeřávek nebo rajče, to jsou přece rostliny krásné a není důvod, aby schované někde mimo dohled.
Sestra se mě ptala, co chci k narozeninám, řekla jsem jí, že si přeju strom. Když se probrala z mrákot, vysvětlila jsem jí, že bych ráda na zahrádku nektarinku a možná i vinou révu neboli hroznové víno. Dostala jsem obojí. Při té příležitosti jsme koupili i keřík růže. To byl vyloženě spontánní nákup, růži už jsme zkoušeli a nevedlo se jí u nás. Třeba budeme tentokrát úspěšnější. Další sazeničky už byly jen malé - medvědí česnek, konvalinky, šanta kočičí, celer, nějaké květiny (nevím jaké, květiny jsou doménou mojí sestry).
Šantu kočičí jsem koupila svému synovi, který má kocourka. Kočky prý vůni šanty milují. To jsem zvědavá.