úterý 21. dubna 2015

Jak jsem nedostala kytičku k narozeninám

Můj dospělý syn k nám měl přijít na oběd a chtěl mi koupit kytičku. Zašel tedy do květinářství a začal vybírat. Jenže během vybírání řezaných květin si uvědomil, že já si stejně nejraději všechno vypěstuju sama. A že by mi možná větší radost udělal, kdyby mi koupil hlínu nebo jak se správně říká substrát. Takže k nám přišel s čtyřicetilitrovým pytlem přes rameno.
Tahle malá příhoda mi připadá jako dobrá ilustrace toho, jaká vlastně jsem a také toho, jak mě moje rodina dobře zná. Nic proti kytičkám, ale když si uvědomím, že většina těch kupovaných řezaných květin je pěstovaný na jiných světadílech, za šílených podmínek pro zaměstnance a bohatě nadopované hnojivy, herbicidy, pesticidy a jinými -cidy, tak mě ta touha po krásných květinách z obchodů opouští.

Žádné komentáře:

Okomentovat